Projev prof. Františka Janoucha ...
aktuálně
8.1.2008 - Česko není právním státem
6.1.2008 - ČRO; Křesťanská vlna
13.12.2007 - Boj s posvátnými krávami
11.12.2007 - Uzunoglu žaluje česká média
3.12.2007 - ČT 24 Živě - Před půlnocí
30.10.2007 - Reakce Janoucha na odpověď prezidenta
30.10.2007 - Odpověď prezidenta na omluvu...
Projev prof. Františka Janoucha
při předání Ceny Františka Kriegla za rok 2006
Pane doktore Yekto Uzunoglu,
dámy a pánové, drazí zahraniční hosté, přátelé!
Sešli jsme se dnes, abychom slavnostně předali Cenu MUDr. Františka Kriegla, jediného člena politbyra ÚV KSČ, který v srpnu 1968, v zajetí v Moskvě, odmítl podepsat tzv. Moskevský protokol, tedy diktát, který uvalil Československo na více než 20 let do novodobého koloniálního režimu.
MUDr František Kriegel byl – slovy Leonida Brežněva – haličský Žid. Nejdříve z rakousko-uherské Haliče, potom z polské Stanislawi. Numerus clausus mu nedovolil studovat medicínu v Polsku. Vydal se tedy, s jednou košilí a pár korunami v kapse, hledat vzdělání v Praze. V Praze vystudoval a stal se doktorem veškerého lékařství. Připojil se nejdříve k levicovému a potom i komunistickému hnutí. V prosinci 1935 odjíždí jako dobrovolník do Španělska. Po porážce republikánských vojsk major a šéflékař MUDr. František Kriegel na španělsko-francouzských hranicích předává prapor mezinárodních brigád. Je internován ve francouzském internačním táboře, odkud odjíždí do Číny, napadené asijskou odrůdou evropského fašizmu. Bojuje, léčí a učí: v Číně, v Barmě, v Indii. Je vzorem statečnosti a obětavosti.
V roce 1945 se vrací do Prahy a Československa, které se mu sice stalo druhou vlastí, ale které ho asi nikdy nepřijalo jako správného českého „vlastence“. V padesátých letech byl léta pronásledován. V šedesátých letech se stal poslancem a předsedou zahraničního výboru Národního shromáždění, byl zvolen za člena ÚV KSČ, potom i členem jeho politbyra a předsedou Národní Fronty. V lednu 1977 odepsal Chartu 77, byl ve dne a v noci hlídán policií.
K jeho sedmdesátinám v roce 1978 uspořádal ÚV KS Španělska v Barceloně slavnostní večeři na jeho počest. Kriegel se jí však nesměl zúčastnit. Doma mu pošta přinášela i jiné pozdravy. Promiňte, že několik z nich z očistných důvodů přečtu:
K Tvým sedmdesátinám pouze to nejhorší. Je nepochopitelné, že tak dlouho dokáže židovina smrdět. Ptáček
Izraelští fašisté ti snad udělí zlatou judovou hvězdu. Pelikán možná oslavnou ódu ve Svobodné Evropě, my pouze uplivnutí. Internacionalisté
Kdyby nebylo takových, jako ty, mohla mít Charta větší důvěru a úspěch - totiž náš národ již dávno židům nevěří…
Ještě dnes se stydíme za to, že člověk Tvého původu a Tvé minulosti dobrodruha mohl dělat předsedu naší Národní Fronty. Občané socialistického státu
Musíme se naučit dívat pravdě do očí. Henry Kissinger a Madla Albrightová měli stejný rasový původ a také se narodili v cizině, ale Amerika, ten velký tavící kotel, nemá mindráky malého češství a podobné projevy při jejich jubileích asi nezazněly.
Když František Kriegel bojoval v roce 1978 s těžkým infarktem, hlídala čs. policie ve dne v noci i jeho nemocniční pokoj. A když zemřel, pozůstalým nebylo dovoleno uspořádat pohřeb. Jeho popel byl do hrobu uložen až v prosinci 1989.
Věnoval jsem v laudatiu na MUDr Yektu Uzunoglu snad příliš mnoho času Františku Krieglovi pouze proto, že jsem si najednou uvědomil, jak mnoho podobností je mezi MUDr Františkem Krieglem a letošním laureátem MUDr Yektou Uzunoglu.
Dr. Uzunoglu je Kurd. Také on, příslušník pronásledovaného národa, nemohl studovat doma. Dostal se do Prahy a ve stejných budovách a posluchárnách, kde se učil medicině Dr. Kriegel, se učil i on. Kriegel v Praze začal bojovat se sociální nespravedlností a probouzejícím se fašismem. Mladý Uzunoglu bojoval s komunistickou normalizací a s jejími odpornými jevy. Jeho první protest byl, že odmítl platit úplatek úředníkům ministerstva školství za vydání zpátečního víza. Brzo našel cestu k neoficiálním publikacím náboženským a nakonec i chartistickým. Když Husákův režim začal vydávat Saddamu Husejnovi kurdské studenty, byl mezi těmi kurdskými studenty, kteří v Praze organizovali protestní hladovku.
Po ukončení studií byl z Prahy vypovězen. S organizací Lékaři bez hranic je v Kurdistánu a organizuje tam polní lazarety. Je na černé listině v Turecku. V NSR založil Kurdský institut a stal se prvním jeho ředitelem. Vydával kurdské tiskoviny, překládal (m.j. knihu K. Čapka do kurdštiny a dokonce části bible do tohoto jazyka).
Stejně jako Františku Krieglovi Československo přirostlo Yektovi Uzunoglu k srdci a stalo se mu druhou vlastí.
Ihned po sametové revoluci se náš laureát vrací do Prahy. Jeho staří přátelé jsou ve význačných funkcích. Pomáhá, snaží se čs. průmyslu a obchodu pomoci s navázáním obchodních styků s Tureckem, s Angliíí, Holandskem atd. Daří se mu to. (Zde je asi největší rozdíl mezi Uzunoglu a Krieglem: František neuměl podnikat ani obchodovat, nebo lépe, nikdy se o to nepokoušel.)
Před uzavřením velkých zakázek s Tureckem na výstavbu elektráren a prodej 60 lokomotiv, a dohody o výhradním zastoupení největšího britského farmaceutického koncernu Boots ve střední Evropě najednou udeřil blesk z modrého nebe. 13. září 1994 byl Dr. Uzunoglu zatčen a strávil dva a půl roku ve vyšetřovací vazbě. Kolik tuctů nezákonností se vůči němu dopustila naše policie už asi nikdo nikdy nespočte: týrání (připustil je ministr vnitra v odpovědi na jednu z mnohých interpelací), domovní prohlídky bez povolení, výslechy bez poučení a podpisu, výměna zámku a používání jeho bytu, rozkrádání majetku atd. atd.
Když si už česká justice s touto zřejmou policejní provokací nevěděla rady, chtěla předat případ…. do Turecka. Zabránil tomu Český helsinský výbor. Potom se soud rozhodl přerušit trestní stíhání (citát z usnesení soudu ze dne 25.září 2003), „protože bylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě, zakotvené v článku 6 odst.1 evropské „Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“.
Náš hrdý kurdský laureát tuto nízkou hru nepřijal a žádal, aby soud po 12 letech vyslovil jediný možný verdikt: NEVINEN.
Před několika měsíci skupina českých intelektuálů uveřejnila otevřený dopis se zolovským názvem: Žalujeme. Poukazují v něm na zajímavou paralelu. Hrdina nejznámějšího evropského justičního skandálu kapitán Dreyfus byl zatčen přesně 100 let před Dr. Uzunoglu a byl plně rehabilitován po uplynutí 12 let. V případě Dr. Uzunoglu uplyne 100 let 13. září 2006.
Dopis měl velkou publicitu, ale naše justice je zřejmě neprůstřelná.
Signatáři Žalujeme nemohli - slovy jiného velikána evropské historie, Lva Tolstého - déle mlčet. Jak dlouho totiž lze mlčet? Deset let? Dvacet let? Padesát let? Jak dlouho mohou policie, nezávislé soudy a státní zastupitelé ničit život člověka? A jak dlouho k tomu mohou mlčet naši ústavní činitelé a členové vlády? Nebo jsme snad vytvořili z našeho právního systému (policie, vyšetřovatelé, státní zástupci, soudci) jakousi nedotknutelnou posvátnou krávu, která může dělat co chce, jak chce a jak dlouho chce a my jsme před ní zcela bezmocní?
Obávám se však, že kauza Uzunoglu je však pouze vrcholkem ledovce. A až ji napravíme, a omluvíme se panu doktorovi Uzunoglu, vyleze na povrch ještě mnoho podobných policejně-soudních zrůdností.
Nejhorší je na tom, že naše společnost to začíná považovat za normu. Jeden můj známý advokát mi na mé rozhořčení řekl: „Nyní se mu přece nic neděje. Může být spokojen, že tak dobře vyvázl.“ Chtěl bych věřit, že tento názor nereflektuje názor většiny naší společnosti.
Haličský žid František Kriegel byl jediný z československých vrcholových politiků, který pochopil, že moskevský protokol-diktát tuto zemi spoutá a zničí na desítky let, a měl odvahu vyslovit v Kremlu svoje NE, které vešlo do dějin.
Kurd Yekta Uzunoglu dnes již dávno nebojuje za svůj osvobozující rozsudek: bojuje za nápravu věcí veřejných v této zemi. A hlavně věcí justičních.
Proto mu patří naše hluboká vděčnost. Proto dostal letošní cenu za občanskou odvahu, Cenu MUDr. Františka Kriegla.
odkazy
